Zkouška obytňáku - Slovinsko

28.03.2019

Zkoušíme obytňák - klapka skoro poprvé :-)

Míša nám na květen zařídil velmi výhodné půjčení obytného vozu a to hned na tři týdny.  Zkušenost s ním už sice máme, ale to z dob, kdy jsme si po světě vozili pouze vlastní zadky. Takže teď vyrážíme zkusit typově jiný vůz a nová místa, kam se za dva měsíce vydáme i s celou bandou. 

Děti spokojené u babičky a dědečka ve Varech a my můžeme bez výčitek vyrazit. Měla jsem víc času na přípravu, takže zastávky a kempy plánuji s předstihem. Chybí mi zase lyžování, tak mě ještě napadá, že se na jeden den zastavíme v Rakousku v Ski - Schladming - Planai. Jednak jsme tam ještě nebyli, za druhé, mají tam kupodivu celoročně otevřený kemp a za třetí máme to krásně při cestě, protože cíl tohoto výletu je Slovinsko a jeho Bohinjské jezero. 

Ale zpět k lyžování. Tento kus Alp ani jeden z nás neznáme, takže pročítám, kde se dá parkovat a ještě k tomu obytňák, která permice se nám na jednoden vyplatí a kde se nejlépe jezdí. Vyrážíme tedy brzy ráno, ať je klid. Vybrali jsme nástup na Planai West a parkujeme na obrovské autobusové točně asi 100 metrů od lanovky. Nechali jsme si před odjezdem ještě navoskovat a vyservisovat lyže, ať si ten zážitek, z volna bez dětí řádně užijeme. To jsme ještě nevěděli, že to nebyl dobrý nápad. Vystoupili jsme z lanovky a v krásných 1825 m jsme si dali nejdříve kafčo a trochu se pokochali. Výhledy nádherné, i když ne takové jako ve vyšších lyžařskích střediscích. Ale ty sjezdovky... Hned jsme usoudili, že sem musíme vzít příště i děti, široké, krásně upravené a žádné šílenosti, jen pohodička. Tedy když jedou lyže. Mně jely, ale Míšovi nešel udělat krok... A bylo rázem po lyžovačce. Já jsem si to ještě párkrát sjela a kolem oběda jsme to zabalili a vyrazili dál směr Slovinsko.

V podvečer jsme dorazili na parkoviště u Kempu Zlatorog u Bohinjského jezera. Kemp byl bohužel zavřený, ale pro nás lépe. Aspoň tady nebylo tolik lidí. Nasvačili jsme se a vyrazili na kolech ještě na večerní projížďku, než se setmí. Vybrala jsem cíl jen cca 4 km vzdálený, ale téměř celé 4 km do kopce. Jeli jsme totiž na Vodopád Savica. Zapomněli jsme si zámky na kola, takže Míša zůstal hlídat na parkovišti a ja šla zkoumat v zapadajícím slunci, kde tady v lese ten vodopád je... V tomto ročním období se naštěstí neplatí vstupné, tak jsem jen prošla přes most u vstupní boudy a šla na to. Slovinci mají vše krásně značeno, takže po zdolání asi tisíce lesních schodů jsem ho našla. Krása veliká a úplně, úplně sama. 

Druhý den ráno sedáme na kola a vyrážíme na objížďku Bohinjského jezera. Je překrásné... A je největší ve Slovinsku, na délku má přes 4km, na šířku vice než jeden a v nejhlubším místě 45 m. Okruh kolem je cca 12 km. Začínáme ve vesničce Ukanc u kempu Zlatorog a první část kola pouze vedeme, protože vede v Triglavském národním parku a jde o velmi úzkou lesní cestu. Kocháme se a užíváme probouzející se přírodu. Přijíždíme až do vesnice Stará Fužina, kde se u jezera nachází nádherný kostel Sv. Jana Křtitele a u něj ještě hezčí kamenný most. I když se jedná o ledovcové jezero, má v létě přes 20 stupňů a právě kvůli jeho čistotě je vyhledáváno ke koupání a jiným vodním sportům. Pláže a přístupy do vody jsou téměř na každé části břehu. Obdivujeme místní krásnou lidovou architekturu, všudypřítomné pastevecké stavení s dřevěnými sušáky na seno a úzké uličky, kde jsme se s obytňákem při průjezdu mírně opotili. A co teprve řidič autobusu, který jel za námi... 

Po troše odpočinku vyrážíme zpět směr Rakousko. Zastávka v městečku Hallstatt v Solnohradsku, hned vedle Halštatského jezera a pohoří Dachstein. Celá tato oblast je zapsána do UNECSO a právem. Noční procházka městem měla svoje kouzlo, vřeje doporučuji. Nocujeme načerno na jednom z parkovišť, ale protože tady v tuto dobu nikdo není, moc to neřešíme. Ráno zase sedáme do sedel a vyrážíme na objížďku jezera. Volíme jeho pravý břeh, přes obec Winkl, kde jsou přímo nad vodou posazeny lávky. Podívaná opět neskutečná. Místy stoupání, že se zapotíme, ale nic šíleného. Míjíme zámeček Schloss Grub, který není přístupný, ale je to moc hezká stavba. Dostaneme se až do vesnice Ziesen, kde je krásná pláž ke koupání a množství dalších radovánek, občerstvení a hřišťat. Tady se obracíme a vydáváme zpět. Ještě si užíváme Hallstatt za denního světla a kocháme se horami, než zase vyrazíme zpět do ČR.

Bylo to krátké, ale intenzívní a jako vždy, stálo to za to!