Vranov nad Dyjí - Vrunoff park

Jóóó, Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé...

Je sice konec července, ale pro mě jsou to právě teď ty pravé svátky. Jedeme totiž s dětmi na Moravu. Máme tam totiž babičku a spoustu tetiček.

A když vás po takové plnotučné cestě po Dé jedničce vítá poctivý vývar s nudličkami, luxusní pečené kuřátko s bramborovou kaší, dva druhy salátu a navrch ořechové rohlíčky, tak to je lepší než sto dárků v prosinci.

A tak jsme tady, napucnutí k naprosté spokojenosti a přemýšlíme, kam se zítra vydáme. Plánujeme program pro šest dětí, naše junior základna se tedy rozrostla o dva kusy a předpověď počasí hlásí proměnlivo, místy déšť, ale dusno s teplotou kolem pětadvaceti.

No tak dobře, potřebujeme ideálně venkovní program s možností osvěžit se, pak také schovat se, před případným deštěm, a především v pohodovém dojezdu v okolí Znojma.

A protože chceme těm našim láskám udělat radost, rozhodujeme se pro úplně nově otevřený zábavní park ve Vranově nad Dyjí s názvem Vrunoff.

Obecně tato velká dětská hřišťata nemám příliš v oblibě, protože máme děti ve věku 2, 6, 8 a 10 let a každé z nich upřednostňuje jinou zábavu. Přinutit pak ty starší trávit čas u báboviček s nejmenší a koukat, jak jsou zpruzelí, si ráda odpustím.

Tady ale slibuji, že zde najdou zábavu přehledně úplně všichni.

Tak jdeme na to. Přijíždíme od Znojma a do Vranova sjíždíme serpentinami a kocháme se úžasným výhledem na údolí Dyje, a především na krásný vranovský zámek. Projíždíme městem a pak do kopce kolem hlavní brány zámku. Asi tři sta metrů za ní už nás vítá vjezd do areálu parku a letní brigádník nám ukazuje, kam si máme zajet zaparkovat.

Pakujeme vše nezbytné pod kočárek, a hlavně náhradní oblečení, protože součástí parku je i vodní svět. Ale nutné to není, protože parkoviště je ihned u parku, a tak si můžete kdykoliv do auta odskočit.

Platíme vstupné, rodinné 2+2 za 726,-. Za dítě od tří let 149,- a parkovné za 20,-.

A jen co vkročíme do areálu, tak se spouští jemný déšť. Ach jo. No nic, snad najdeme místa, která nebudou klouzat.

A nacházíme je hned. Houpačková část nás úplně uchvátila. Asi dvacet různých druhů houpaček. Hned poté děti zbystřily část s prolézačkami, také super materiál z tlustého lana, které ani mokré příliš neklouže.

Než jsme stihly se ségrou zavelet nějaký strukturovaný plán postupu dál, děti už ho realizovaly. ,,Jééé mami támhle je ještě 3D prolézačka v korunách stromů. Půjdeme tam?" A než se stihnu nadechnout k odpovědi, už vidím jen záda naší nemenší, jak peláší za ostatními dětmi.

,,Tak dobře, asi půjdeme" zamumlám si už spíše jen tak pro sebe a letím chytit tu naši maličkou za ruku, protože k 3D prolézačce vedou dolů k nástupnímu místu schody a ty ještě sama úplně nedává.

I když jsem se tomu chtěla vyhnout, vlezla jsem tam taky. A bylo to vážně bezva, tedy pro člověka bez závratí a bez strachu z výšek.

Další zastávka vedla takticky pro kávu a na nanuka. Na obojím jsme si pochutnali pěkně pod střechou a mohli sledovat, kdy déšť aspoň trochu ustane, abychom mohli jít prozkoumávat dál.

Využíváme chvíle, kdy už jen mrholí a jdeme se podívat ke šlapacím motokárám, na které je třeba koupit lístek právě tady v kavárně, nebo ihned u vstupu.

15Kč á 10 minut je super cena, za tu srandu, co si na tom robátka užila. Zvláště pak, když si museli všichni navzájem pomáhat při rozjíždění do kopce. Hned vedle pak na nás už zdálky svítila obří žlutá trampolína. No jo, jenomže to bude strašně klouzat po tom dešti, ale než můj zákaz stihnul doputovat k uším již skákajících, tak jsem už jen stihla ty vozembouchy zahlídnout. Uff, naštěstí jen jeden úplně promočenej a jeden úplně naraženej zadek. Uff.

Radši pojďme dál na něco méně akčního, začínám už být asi unavená z věčného přepočítávání množství účastníků, mezi dalšími desítkami dětí.

A pak objevujeme přesně to, co jsem si představovala. Obří dětské pískoviště, ale nejen tak nějaké, co si dovedete představit. Tohle má v základní výbavě kovový bagr, systém zavěšených kyblíku a sítek, které si pomocí kladky posunujete, dále množství kyblíku a lopatiček. Pod střechou ještě magnetickou tabuli na skládání trubek a pak různé formičky, ze kterých si děti staví. Nevěřili byste, jak dlouho se tady i ti nejstarší desetiletí zabavili.

Pokračujeme k části, která připomíná včelí plástve a je v ní použito velké množství barevných prvků, které musí, když svítí sluníčko vytvářet parádní efekty. To my ale bohužel neposoudíme, páč máme pod mrakem, a tak aspoň využíváme toto místo k odpočinku po zdlábnutí výborné svačiny.

Pomalu se blížíme do finále a prvně jsem si myslela, že Vodní svět s výmluvou na počasí oželíme, ale světě div se, vykukuje sluníčko. A tak ještě prolézáme po několika síťových prolézačkách a také prozkoumáváme obří model traktoru, sestavený jako prolézačka a pak už jen sledujeme, co děti řeknou na poslední část parku.

A jak jinak, jsou naprosto nadšené. Plavky na sebe a už se utíkají nechat pokropit pod jedem z kropících prvků a pak hned k vodě, která láká svojí hloubkou po kolena i ty nejmenší špunty. A zábavu na neurčito pak zajišťuje ohromné množství barevných balónků a kyblíčků, do kterých si je děti mohou sbírat. No úžasné zakončení úžasného parku.

Jsem moc ráda, že jsme se sem nakonec, navzdory počasí a mé nechuti z poznávání ryze dětských radovánek, vypravili. Byl to tady ve Vranově nad Dyjí na samém okraji Národního parku Podyjí krásně strávený čas.

Ale teď už jedeme odpočívat, ať vám zítra mohu napsat report právě z parku Podyjí. Půjdeme na vyhlídku Devět mlýnů a na můj milovaný Šobes.