Teplice nad Metují - Adršpašské skály

Máme zase narozeniny! Březen je náš měsíc a tak jsme si jako dárek nadělili víkend v blízkosti Teplicko-Adršpašských skal. Jednak protože je to strašně daleko a druhak, ještě jsme v tomto koutu republiky pranic nepobyli.

Ubytovali jsme se v Apartmány ve mlýně, přímo v Teplici nad Metují, tento starý mlýn vlastní a rekonstruuje mladý manželský pár s malými dětmi. Jsou strašně vstřícní a ochotní. A nám se tady moc líbilo, i když bylo ještě v březnu zima, měli jsme krásně zatopeno.

Cesta s dětmi byla dlouhá, ale byly absolutně vzorné, už se asi moc těšily na další výlet. Manžel se rozhodl, že pojede na motorce, takže po příjezdu máme ještě pár chvil užít si malé hřišťátko u mlýna a chutnou sváču.

Když jsme konečně v plném počtu vyrážíme prozkoumat okolí.

Vyjedeme si autem do osady Skály, vzdálené cca 5 km od našeho ubytování, tam parkujeme u místního zámku a vydáváme se po zelené turistické směr rozhledna Čáp. Celá cesta je víceméně do kopce, nejdříve se prochází kolem chat a pak už lesem, tato část se nám líbila nejvíc, protože úplně všude jsou roztroušené malé i větší skály a to je pro děti vážně TOP.

Poslední úsek před rozhlednou je náročný, děti skučí a já tedy nohy také cítím, protože patnáctikilový miláček už se mi na zádech přece jen pronese. Ale nakonec ji zdoláváme, je celoročně volně přístupná a vrchol Čáp je vlastně nejvyšším vrcholem této oblasti s výškou 786 m. n. m.. My jsme tady až skoro při západu slunce, takže to má obrovské kouzlo.. Jen těch pár kapek co spadlo mohlo vydržet ještě hodinku..

Výšlap na Čápa od zámečku byl dlouhý cca 2 km a šli jsme nahoru i se zastávkami na skalách asi hodinku. Krásné přivítání to bylo Druhý den ráno nás vítá sluníčko, přejeme našemu chlapečkovi všechno nejlepší a vyrážíme směr Hronov.

Potřebujeme do banky, takže volíme větší město a protože Jiráskův Hronov jsme také ještě nikdy nenavštívili, míříme sem:-) 

Parkujeme na nám. Čs. armády, manžel ještě rychle vyřídí vše, co potřeboval, já kupuji snídani a vyrážíme na okruh centrem města. Míjíme Jiráskovo muzeum a divadlo až ke Kostelu všech svatých, tady míříme k Metuji, přejdeme ji a zadem se dostáváme do Parku Aloise Jiráska a tak trávíme asi hodinu, děti si to krásně užívají..

Byla to blesková návštěva, přesto moc hezká.Je půl desáté a my míříme do našeho hlavního cíle a tím jsou Adršpašské skály. 

Vybrali jsme schválně termín mimo hlavní sezónu, abychom tady nemuseli hlídat naše tři zlatíčka mezi davy lidí. Záměr to byl sice dobrý, ale je sobota, konec března a ještě svítí sluníčko. Takže i když přijíždíme na parkoviště mezi prvními ještě před otevíračkou, už se to kolem začíná hemžit..

Platíme příjemné rodinné vstupné, turistickou známku a podle mapky si vybíráme, který okruh dáme.Jako téměř pokaždé, zvolíme trasu proti směru všem, takže více, než polovinu cesty jdeme sami takže úzké skalní cestičky si děti vychutnávají tam a zpátky, dle libosti a nemusíme nikoho pouštět.

Zdálo by se, že půjdeme pouze po rovinkách okolo skal, ale vnitřkem vede množství různých stoupání, schodů a skalních průchodů, kdy se člověk ocitne až téměř nahoře na skalách.. Je to kouzelné.. Předčilo mé představy, absolutně.. 

Pro kočárek je vhodná trasa, která je značená, my jsme ale chtěli vidět víc, takže jsme zase zvolili nosítko.

Celou návštěvu končíme ještě okruhem kolem Pískovny, krásného jezírka, které vzniklo zatopením pískovcového lomu, trasa kolem něj je opět s vyhlídkou a po schodech.

Po cestě zastavujeme v restauraci a dáváme si lahodný oběd.. 

Ucapaní už bychom si i chvíli odpočinuli, ale zítra už nám to tady končí a ještě nejsme vůbec nabažení..

Tak volíme stejnou lokalitu jako včera, parkujeme u zámku Skály a vydáváme se úplně opačným směrem k Jiráskovým skálám.

A jako bychom toho už dnes neměli dost, vyšplháme se s dětmi až na zříceninu hradu Skály ve výšce 691 metrů. Ufff. Tohle zespoda vůbec nevypadalo tak náročně, jaké to skutečně bylo. Nahoru vedlo asi tisíc pět uzoučkých schodů, takže jsme si rozdělili děti. Já batoh s nejmenším a staršího za ruku a Míša Barunku.. No bylo to tedy krásné adrenalinové zakončení na úžasném místě.. A to zapadající slunce.. Mňam!

Když jsme v pořádku dorazili dolů, obešli jsme si ještě Černé jezírko, vypustili na chvíli děti do smrákajícího se lesa a měli pak konečně čas na povídání.  Toho se nám už tolik let moc nedostává..

Poslední den ráno balíme a ještě si jdu s dětmi před cestou projít město Teplice nad Metují, aby se trošku unavily a pak už vyrážíme vstříc nedělnímu provozu..

Tady bylo vážně krásně.. Určitě zase zopakujeme..