Španělsko 2019 II.

Jedeme téměř 600 km, naším cílem je krásné andaluské město Nerja a apartmánové byty v místní části Urbanización Chimenea, které jsme objevili na Bookingu. Na část cesty se rozdělujeme, Míša sundává jednu z motorek a posledních 250 km si projíždí pobřeží sólo. My do cíle přijíždíme pozdě večer. Na místo nás přichází ubytovat správce místních apartmánů španěl Pepe a je to velká zábava, jak má naučeno vše vysvětlit rukama a nohama, protože také neumí ani slovo anglicky. Je to velký sympaťák a tak se posunkovou řečí domluvíme i na místě v uzavřených garážích. Jdeme spát.

Po snídani se vypravujeme na průzkum tohoto malebného městečka. Je tu krásně, útulně. Pěšky se hned od nás dostaneme na hlavní pláž Burriana Beach, je to hodně strmý kopec dolů, ale jsme rádi, že můžeme apoň na chvíli vynechat auto. A hlavně tady je jaro, všechno kvete, barvami jen hraje, když si vzpomenu, jakým marastem jsme projižděli při výjezdu z Česka a který trval přes celé Německo, až na jih Francie, tak si připadám jako na jiné planetě.

Míša odjel později odpoledne prozkoumávat vhodnost okolí pro motovýlety a my se válíme, kavárničíme, okukujeme místní černochy, kteří nabízí všelikajé služby a módní doplňky, rácháme se v moři, stavíme hrady, sbíráme všebarevné kamínky a mušle, píšeme si vzkazy do písku a při odchodu z pláže také trháme zralé citrony přímo z místních zahrad.

Je pár dnů před Vánocemi a tady je zvláštní krásný klid. Při večerní prohlídce krásně adventně načančaného města si dokonce užívám tu atmosféru blížících se Vánoc. To se mi doma většinou nestává, já všechny ty roční opakující se komerčně zaměřené svátky moc nemusím. Peru se s tímhle mým pocitem už řadu let a nakonec se stejně méně, či více do toho svátkodění zapojím, ale to dělám výhradně kvůli dětem. Takže pro mě je tento způsob trávení adventu naprostou spásou a vysvobozením.

Další den předpověď hlásí velmi deštivo a tak se hned ráno vydáváme do místních vyhlášených jeskyní Cuevas de Nerja. Z různých zdrojů jsem vyčetla, ve kterých dnech se dá do jeskyní dostat zcela zdarma a tak nás potešilo, že nám to paní na pokladně jen potvrdila, dostali jsme free vstupenky a šli na to. Na začátku nás čekal průvodce, který nám nejdříve na projektoru pustil krátký dokument o jeskyních, o jejich objevování a o dalších zajímavostech. Následovala samotná prohlídka, na každém zastavení byl výklad vždy nejdříve ve španělštině a pak i v angličtině, takže se dalo mnohé pochytit. Ale i bez toho návštěvu absolutně doporučuji, srovnání s českými jeskyněmi v tomto případě není úplně na místě. Navštívili jsme jich v česku hodně, ale co se do velikosti dómů, stalagmitů a stalaktitů tak tady nám jednoznačně spadla brada, je to jako srovnávat kostel na malé vesničce s Chrámem Svatého Víta. Nesrovnatelné. A úplně zadarmo :-)

Prohlídka trvala asi hodinu a tak se ještě rozhodujeme pro centrum města a jeho vyhlášenou turistickou atrakci Balcon de Europa. Jednak je hnusně, ale neprší, pak je všední den a chvíle před polednem, tak bychom se nemuseli brodit davy lidí. A taky ne, na ,,balkoně" jsme skoro sami a tak se kocháme do sytosti. Ucapaní a hladoví se vracíme domů a já ohřívám oběd, jednu z mňamek, které nám s sebou zavařila moje maminka. Tímto jí znovu převelice děkuji, je to skvělé mít připravený poctivý oběd za deset minut a ještě s chutí jako od maminky. Děkujeme moc:-)

Odpoledne trávíme podobně jako včera, Míša odjel a my se jdeme rozplácnout na pláž, tentokrát ke skalám na druhou stranu než jsme byli, neprší, ale strašlivě fouká. Kluci si vymysleli,že udělají dráhu v písku pro jejich auta a tak je nechávám tvořit a jen si s nohou přes nohu spokojeně čtu. Břicho mi tady na cestách tvrdne ještě o trošku častěji, tak se snažím využít k odpočinku každou možnou chvíli.

Další den jsme si naplánovali dlouhý výlet s přespáním. Chtěli jsme poznat město Cádiz, vyrazili jsme po poledni a tři sta kiláků jsme zvládli za necelé čtyři hodiny cesty. Celou cestu lilo jako z konve, přesně podle předpovědi. Fronta má ale od západu k večeru přecházet a tak bychom si tím západním přesunem měli vlastně urychlit dosah hezkého počasí. Na místě pak chvíli trvá, než se přes Booking komunikaci podaří najít a také odemknout byt bez hostitele, oficiálním názvem Centrico Playa Caleta 3 dormitorios. Ubytováváme se v krásně zařízeném bytě téměř u moře a největší zážitek pro děti? V bytě našli straší šlapací retro autíčko a za celý pobyt se nemohli dohádat o tom, kdo má právě teď být na řadě s ježděním.

Vyrážíme do ulic, tedy do ulic až za chvíli, naše první kroky míří k moři, směrem k Castillo del Faro. Cestou po úzké uličce, z obou stran omývané mořem se kocháme obrovskými tříštivými vlnami a hukotem obrovské masy vody v pravidelných intervalech narážející na přístupovou cestu k tomuto hradu. Na konci cesty se dozvídáme, že samotné nejzápadnější místo Cádizu a nádvoří je v tuto roční dobu zavřeno. Obracíme se tedy a nyní už pokračujme opravdu do ulic smrákajícího se města. Touláme se krásnými dlouhými ulicemi a po úplném setmění si užíváme atmosféru. Na závěr objevujeme náměstíčko s barem a velkým hřištětem, kde se usazujeme a vychutnáváme výbornou kávu a zabalenou večeři, necháváme děti ještě vyčerpat zbytek energie a pak už se ploužíme pomalu domů. Ještě nesplést kód, abychom si znovu odemkli byt a můžeme v klidu do peřin. Předtím ještě registruji španělské zprávy hovořící o obrovských lijácích a přívalových deštích,které se prohnaly Španělskem a nechaly za sebou kromě spouště i oběti. Říkám si, že jsem ráda, že se nás ta hrůza takto vyhnula.

Je 21. 12. 2019 a my se probouzíme do zataženého, leč nedeštivého rána. Toto ubytování jsem vybrala také proto, že bylo se snídaní a tak čekáme. Každou chvíli by měla dorazit paní, která to tady spravuje a tu snídani nám přinést. Tak se i stalo, zaklepala na dveře, podala nám tašku s nákupem, usmála se a odešla. Tak i takto může vypadat kolonka ,,se snídaní" zaškrtnutá ve filtru na ubytovacích serverech. Pochutnali jsme si, zabalili a šli si ještě užít Cádizu za denního světla.

Cesta domů byla úžasná, všechno to, co po cestě sem propršelo a kdy nebylo vidět dál, než ke svodidlům jsme si mohli dnes prohlídnout v plné kráse. Projížděli jsme totiž dvěma národními parky a dalšími krásnými přírodními rezervacemi, že i zastávka na čůrání byla kochací zážitek.

Přijeli jsme unavení a i když jsme stihli i nakoupit, mně už se nechtělo chystat se s večeří, tak jsme se domluvili, že si zajdeme dolů na pláž na pizzu, aspoň si protáhneme nohy po čtyřech hoďkách v autě.