Španělsko 2019 I.

Je pátek 13.12.2019 brzy ráno a my - dva dospělí - tři děti chodící 7, 5, 3 a jedno 6měsíční ještě plavající vyrážíme na cestu, první úsek jsme naplánovali trochu delší okolo 1200 km. Táhneme s sebou vozík s motorkama, takže hledáme ubytování s možností uzavřenýho parkování někde kolem Lyonu a s možností check-inu až ve večerních hodinách. Přes Airbnb vybíráme apartmán v městečku Anthon, leží jen pár kilometrů od sjezdu z dálnice a protéká jím velká řeka Rhona, tak bychomse k ní mohli jít projít běží mi hlavou.

Na místo přijíždíme po celodenní jízdě kolem deváté večer, sněžilo, pršelo, foukalo, břečka na silnici, no zkrátka hnus, ale jsme tady! Francouzka, která nám byt pronajímá neumí ani slovo anglicky, jen velmi zbrkle francouzky a kouří jednu cigaretu za druhou. Miluju to. Zážitky, život!

Velmi brzy ráno se k nám připojují ještě kamarádi, kteří jeli přes noc. Společně snídáme a necháváme je chvíli odpočinout, když pak plánujeme kde se po cestě zastavíme. Zvolili jsme město Avignon a jeho proslulý most. Avignon je krásné město, plné rušných ulic a historických částí, hradeb, bran a věží,naprosto nás nadchnul, i když jsme ho proběhli s pocitem,že už bychom měli jet dál, protože nás čeká ještě tři sta kiláčků pro dnešek.

Pokračujeme už konečně do španělského města Figueres, kde bydlíme přes Booking v krásném apartmánovém hotelu The Museum Apartments hned u Musea Salvatora Dalího.Večer si hned před naším hotelem dopřáváme večeři v restauraci na náměstí, děti poletují mezi sochami a výlohami zdobenými Dalího stylem umění a vybíjí tak zbytky energie, která jim ještě po dlouhé cestě autem zůstala. Druhý den ráno se procházíme po městě, které je rodištěm právě zmiňovaného umělce a na každém kroku je to znát, dáváme si kakao a koblihy v nedaleké pekárně a pak už vyrážíme dál.

Naše další zastávka je městečko Besalú. Je to trochu zajížďka od přímořské dálnice směrem do vnitrozemí, ale vybrala jsem ji jako dnešní poznávací zastávku hned z několika důvodů. Jedná se totiž o historické město s překrásným mostem, klášterem a radnicí. Krásně svítí slunce a je tu nádherně. Děti si ještě dlouho pamatovaly atmosféru krásného mostu s místním umělcem hrajícím na prapodivně vypadající bubny. V tyto prosincové dny tu po ránu bylo velmi málo lidí, ale kolem oběda byl i teď přes zimu znát značný nárůst návštěvníků. Návštěvu přesto velmi vřele doporučuji.

Po půldenní procházce pokračujeme v cestě na jih. Dnes nocujeme ve Valencii, Patacona Resort Apartments, zase přes Booking. V tomto městě už jsme na dva týdny byli v létě, v roce 2015, takže to tady máme celkem zmáknuté, jen tenkrát jsme bydleli v bytě naší kamarádky, která odjela na návštěvu do Čech. Valencie nás tenkrát se dvěma dětmi a na kolech vážně dostala.

Odpoledne po příjezdu se jdeme projít k moři, pláže s jemňoučkým písečkem a západ slunce, představil by si každý, když se řekne Španělsko a pláže. My jsme ale bohužel zrovna dneska trefili jeden z těch dnů, kdy fučí, leje, fučí, mrholí, fučí a fučí a je tma. Takže děti jsou navlečeny do Lídláckých nepromoků a v zateplených holinách si užívají pohyblivého písku s naplavenými řasami. Ale potřebujeme se vyprdět, po celém dni v autě máme přesezené zadky a mně dnes pěkně tvrdne moje šestiměsíšní břicho, takže na procházku se prostě musí. Všechno tady kvete, i v tomhle hnus počasí to tady květy jen září, na každém kroku stromy plné mandarinek. Prostě Špáňo jak má být.

Večer jsme pozváni na večeři od naší kamarádky, která tady už pár let žije. Vybrala vynikající restauraci Artesana Birra Blues přímo na pláži Malvarrosa, moc jsme si pošmákli, hezky popovídali a děti si pohrály s novými kamarády, na které od minulé návštěvy už stihly zapomenout. Moc hezký to bylo :-)

Vyspali jsme se do růžova a to se nám na tu dnešní dlooouhatánskou cestu moc hodí. Cílem našeho dnešního přesunu je naše finální místo v městě Nerja.