Santa Caterina - konečně zase lyžovačka

Asi nejsme úplně nadšenci velkých davových akcí, kdy se setká spousta lidí a jedou spolu na lyže. Nicméně nabídka místních rodin s dětmi a jejich zájezd do Itálie nás zaujal, tak jsme kývli :-) Hlavně tedy proto, že i po lyžovačce budou mít děti s ostatními skvělou zábavu.

Vyrážíme klasicky na noc, sněží a je hnusná zima, většinou do Alp jezdíme klasicky přes Innsbruck a pak na různá místa dál, ale tentokrát jsme se nechali zlákat levnější vyzkoušenou cestou přes Švýcarsko..

Tak všechno se má vyzkoušet, vyzkoušeli jsme a už také víme, že naposledy. Jinak se totiž cestuje s dětmi 5+ a jinak s nimi a k tomu 18 měsíčním miminem. Nám jde vlastně vždycky až úplně nejvíc o čas. Aby to spalo a neprudilo, takže zpátky určitě po dálnici, jak jsme zvyklí. Na druhou stranu, krásný jednosměrný tunel Munt la Schera a část Švýcarska stála skutečně za vidění, tedy alespoň pro nás dospělé.

Po velmi, velmi dlouhé cestě přijíždíme do cíle v ranních hodinách, zdravíme se s dalšími přijíždějícími rodinami a po ubytování v krásné Rezidenci Ortles se chystáme projít a rozhýbat unavené nohy. Je krásně, sluníčko opaluje, ba spaluje už po chvíli a jsou tady hromady sněhu :-)

Po letmé prohlídce maličké vísky se rozhodujeme vyjet si lanovkou nahoru obhlídnout zázemí pro příští dny, přece jen s sebou máme kočár a hromadu dalšího vybavení, tak ať se zbytečně neplahočíme někam, kde to nebude stát za to.

Děti poprvé ve velké kabinové lanovce, jsme tady sami, užíváme si je, jak se kochají :-) Nahoře je ráj - úvodní fotka, je to jako v pohádce.. Předpověď počasí sice hlásí vyšší mrazy, ale snad jsme dobře vybaveni :-)

Hned další den ráno se po snídani balíme a vyrážíme autem až k první mezistanici, kde budeme mít náš tábor. Cesta je sjízdná s velkou opatrností, ale jde to. Parkoviště je dost velké, ale přijíždíme mezi prvními, protože děti samozřejmě vstávali ještě dříve než obvykle. Jsou to jejich první lyže, nemohou se dočkat.. V lyžácích mi po obýváku chodily už čtrnáct dnů :-) Hned u této stanice je dětský vlek a celý areál na učení lyžování dětí, takže kupujeme permice a vyrážíme na to. V poledne si dáváme vynikající kávu a pizzu v místní restauraci a užíváme slunečných, leč velmi mrazivých dnů. První část dne většinou Míša učí děti na lyžích, pak si jdou ke mně na hřiště odpočinout, zatímco si manžel může hodinku až dvě volně zajezdit a po obědě, když konečně nejmladší Hrubíně ulehne do teplého fusáčku je také řada na mě, beru chvíli děti na lyže a pak konečně vyrážím i já, sjet si párkrát svah. Moc to zatím nepřeháním, vždycky totiž v období kojení jsem těmi hormony nějak do strachu přibržděná, takže se mi i mírný sjezd zdá jako olympijská sjezdovka :-)

Odpoledne se vždy vracíme domů, dáme se uschnout, nachystáme večeři a čas před ní děti tráví plněním úkolů v bojovce od Yettiho ze Santa Cateriny, kterou jsem pro všechny vymyslela.

Takhle tady v různých malých obměnách trávíme už čtvrtý lyžařský den a protože dnes bylo přes den -27 stupňů a mrznul i vydechovaný vzduch hned u nosu, na zítra si plánujeme termální lázně v městečku Bormio.

Přijíždíme na místo a vše jde dobře, najdeme to na první pokus, parkujeme na první pokus a tak hurá dovnitř k pokladně. Tady ale asi půl hodiny řešíme, co potřebuje mimino s sebou do bazénu. No po dlouhém vysvětlování jsme konečně italské slečně, která anglicky mluví tak, že ani dva v angličtině středně zdatní středoevropané nejsme schopni pochytit souvislou větu, vysvětlili, že máme koupací plínu. Ale ona pořád vrtí hlavou , že ne, děti zpocené, nevrlé a manžel už začíná také být nervózní, tak zkrátka slečnu žádáme, ať nám jde vedle do krámku s plavacími potřebami ukázat, co přesně po nás chce... Ač nerada, tak jde a konečně!!! Na koupací plínu potřebujeme ještě další speciální neoprenové plavečky s nohavičkami. A koupací čepice pro každého z nás jsou samozřejmostí. Třikrát Hurá!!!

Už jsme v bazénu a je to boží, poprvé si můžeme vyzkoušet, jaké je to koupat se v horké termální vodě a přitom být hlavou venku v minus patnácti. Kolem toho venkovního bazénu je dokonce i sníh a to máte slyšet ten jásot, když na něj děti vylezou, jen v plavkách :-)

Tato změna nás příjemně občerstvila, jeden den bez lyží na lyžařským zájezdě je prostě správná volba.

Další dny už zase probíhají stejně jako ty první, s tím rozdílem, že děti již jezdí samotné na dětské sjezdovce a tak už jen z povzdálí kontrolujeme, když se někde zaseknou. 

Poslední lyžovačka a velké skupinové focení, objevit poklad o Yettiho, zabalit a večer zase na cestu. Jak jsme se rozhodli již při příjezdu, tak jsme i udělali, konečný rozdíl byl o cca 40 euro dražší, ale zase o téměř tři hodiny levnější. Takže za nás jasná správná volba. A ještě výhra jet v pátek v noci, protože ti, co si odjezd naplánovali až na sobotu dopoledne jeli domů 14-16 hodin. V noci na sobotu totiž v Alpách připadlo obrovské množství sněhu a všude se stály dlouhé kolony. My to stihli se suchým stěračem až do Česka. 

A konečné shrnutí? Santa Caterina je krásné malé italské středisko, za koupenou permici můžete jezdit na třech místech, takže pro ty, co rádi mění svah ideální, další plus je vysoký věk dětí, které mají slevu, nebo permici zcela zdarma. Na druhou stranu po naší debatě doma a hrubém přepočítání poměru cena/výkon se už do Cateriny asi nepodíváme. Jsou totiž italská střediska krásnější, bližší a po přepočtu ujetých kilometrů i levnější než Caterina. V dalších článcích se vám určitě několikrát zmíním o mojí srdeční záležitosti Paganelle.