Rakousko - Gosau

Je úterý, parádní začátek června a my jsme zase práskli do koní. Juchuuuu. Jedeme. Poprvé přes den se všemi čtyřmi dětskými účastníky.

Cílem tohoto našeho výjezdu je strávit aspoň část ze čtrnácti dní u moře v Chorvatsku, ale už nás nějakou dobu nebaví hnát to rovnou tam, takže v plánu jsou dvě noci v Rakousku a nějaké další ve Slovinsku.

Cesta plyne ku všem podivům i s nejmladší patnáctiměsíční cestovatelkou podezřele klidně, zastavujeme se na rakouské straně Šumavského parku, dáváme si sváču v místních lesích a necháváme děti vyběhat. Kolem osmé hodiny večer parkujeme před hotelem v městečku Gosau. Necháváme tatínka chvíli o samotě odpočnout a jdeme se ještě na chvíli projít po okolí. Do postele padám už tak nějak v bezvědomí a vzbouzím se až ráno.

Pro tentokrát jsme vybrali apartmánovou část hotelu Vitalhotel Gosau, která se dá najít pod názvem Ferienwohnung Kogelblick Gosau. Jedná se o krásné čisté apartmány z boční strany hotelu, kdy můžete využívat wellness služeb hotelu, ale zároveň si můžete uvařit sami své jídlo a finančně to vychází velmi zajímavě. Za nás jednoznačně doporučuji.

Po snídani vyrážíme na průzkum bazénu, je před devátou, takže většina hotelových hostů ještě snídá a my si můžeme užít celý bazén v úplném soukromí. Voda je tedy studenější, ale na to, aby se tam všechny děti dostatečně vyblbly je zřejmě teplá dost.

Když už se prostory začaly plnit řadami starších rakouských párů, vzali jsme roha. Napakovali jsme si na pokoji ještě bágly na výlet a vyrazili jsme. Naším dnešním cílem je jezero Gosausee. Už příjezd na parkoviště nás nadchnul. Příroda úžasná, zatím je krásně a ty barvy. Od parkoviště je to k jezeru jen asi dvě stě metrů do kopce. To je také jediný kopec na celé trase, okruh kolem jezera je sice delší, ale jen po rovině. Po kratším rozehřátí se tedy přicházíme k místní restauraci, která je zároveň výchozím bodem okruhu. A my se vydáváme po jeho levém kraji. Ještě před tím ale jdeme až k hladině prozkoumat jak moc je čisté a také jak moc je studené. Pak už pokračujeme po krásně zpevněné cestě dál. Celou jsme ji v pohodě zvládli s neterénním kočárkem. Procházeli jsme pod skalními převisy a obdivovali místní žebříkovou ferratu vedoucí až téměř k hladině. A když jsme se dostali naproti našemu výchozímu bodu, šli jsme si tohle místo prozkoumat zblízka. Dno jezera, s obrovskými balvany a ztrouchnivělými kořeny stromů, které po jarní oblevě asi bývá zatopeno nás okouzlilo. Děti si dokonce vlezly nohama do vody a objevily malé pářící se žabky a pulce, tak bylo hned o zábavu na dlouho postaráno, dali jsme si sváču a protože se černý mrak z hor přiblížil do nepříjemné blízkosti, vyrazili jsme svižným tempem do druhé půli okruhu. Tady nás zase překvapil vodopád a o kousek dál taky pořádná bouřka. No, co vám budu říkat, hrdinka jsem, ale když se jedná o bouřku ve spojení se skálami a čtyřmi malými dětmi, tak tenhle tip adrenalinového sportu si klidně nechám ujít. Ještěže můj muž umí po skautsku spočítat, jak vzdálená ta bouřka od nás je. Jinak bychom tam taky možná čekali až se přežene do dneška. Zmokli jsme ale parádně, ještěže pod kočárek vždycky narvu všechno, co v takovýchto Kdyby náhodou chvílích potřebujeme. Minimalismus s dětma na cestách se mi ale jaksi zatím vyhýbá. A Gosausee jednoznačně palec nahoru. 6 km celkem, rovinka, kochání, ráchání a když tady mezi těmi skálami stihnete i trochu hřmění, s následnou ozvěnou, tak mi věřte, že to určitě splní i nároky akčnějších účastníků.

Doma si dáváme jídlo a po krátkém odpočinku na přilehlém hřišti před a za hotelem ještě vyrážíme na procházku po našem oblíbeném Hallstattu. Parkujeme tentokrát na jednom z veřejných parkovišť a protože je už pozdní odpoledne, tak je tady příjemně bez davů lidí. Z parkoviště míříme směr centrum, děti obdivují vláčkovou lanovku, která zrovna vyjíždí na horu Salzberg tyčící se nad městem. Tohle mám zapsáno jako jeden z našich příštích cílů, protože ta vyhlídka, ze které vidíte město Hallstatt jako na dlani, pak celé Hallstattersee a za ním také celý masiv Dachsteinu musí být na vlastní oči velkolepá.

My jsme ale tady dole, u jezera, ve městě a už celkem unaveni, takže si volíme cíl, ze všech cílů nejcílovatější. Najít tady co nejlepší zmrzlinu a stihnout ji koupit, protože už pomaličku všude zavírají. Cíl jsme díky našim čtyřem zmrzlinoobjevitelům splnili ještě dřív než jsme se přiblížili k centru města, ale od procouraní nás to stejně neodradilo. Tím, že je Hallstatt zapsán v Unesco, tak je jedním z dosti zprofanovaných cílů, když jsme tady byli před lety s Míšou poprvé, bylo to tehdy ještě velmi brzké jaro a přesto se tady už kolem desáté hodiny ranní začaly hemžit desítky nacpaných autobusů s lidmi korejského, či japonského vzezření a za chvíli se tady na ulici nedalo ani pohnout. Dnes je to ale právě naopak, do téměř dvou letech bez turistů se země pomalu otvírá cizincům a ti z dálného východu sem do Evropy zatím moc nespěchají, což zcela upřímně oceňuji. Má to tady totiž bez všech těch rušivých cinkrlátek ještě větší kouzlo.

Pokračujeme dál, do mého milovaného Slovinska, tentokrát dáme oblast Kranjska Gora, Slap Peričnik, Triglavský národní park, Jezero Jasna, ale o tom zase jindy.