Pitztal lyže - úúúplně sami !

Ani nevím, jestli tento článek psát... Ale ano, je to důležité... 

Máme tři děti, po dvou letech od sebe. Kdo má dvě a více, si ten každodenní šrumec už dokáže představit a taky si určitě dokáže představit, co takový denní stereotyp může udělat se vztahem rodičů. 

Proto zcela sobecky, téměř ihned po ukončení kojícího období nejmladšího člena smečky vyráží samec a samice na nutný odpočinkový víkend. O mláďata se nebojí, je o ně dobře postaráno nejstarší zkušenou samicí. 

Je konec zimní sezóny v Alpách a tak jedeme uzavřít sjezdovky na rakouský ledovec Pitztal, ležící v Tyrolsku. Musím říct, že v tomto středisku jsme ještě nebyli. Na slevu lákajících hotelů je v okolí spousta, já volím vzdálenější od střediska, protože si v klidu autem dojedeme, ale zase s kompletní polopenzí a wellness v městečku Sankt Leonhard im Pitztal. Místo je to krásné, odpoledne se ubytujeme a jdeme se projít. Jako první kladný bod takového výletu ve dvou je fakt, že se na procházce slyšíte, nemusíte odpovídat na první, druhý , ba ani třetí tentýž dotaz, kdy už tam budeme :-)

Po návratu nás čeká večeře. Bod číslo dva. Jím vsedě, jím příborem, jím oběma rukama, jídlo, které jsem nevařila a nikam nespěchám. Na tohle budu určitě vzpomínat ještě několik měsíců po návratu :-)

Druhý den ráno vyrážíme na lyže. Trochu mě vyděsilo vyprávění o nehodě v Kaprunu, kde mají právě takovou lanovku jako tady. Tedy lanovka jako na Petřín, akorát celá v tunelu... No nic, strach je zahnán, protože vystupujeme do nádherné scenérie a já zmiňuji bod tři, nemusím hlídat, kolik má kdo rukavic a kolikatery ponožky si kdo obléknul, mohu se zkrátka jen kochat...

Lyžování za mě úžasné, krásné, dlouhé, upravené sjezdovky, kabinky, čtyř a více sedačky, kotvy, pomy, dětský vlek tunelem, hřiště a mohla bych pokaračovat.. Jediné, co je poměrně horší než v Itálii jsou jednoznačně ceny. 

Vývar z nějakého sypkého prefabrikátu bez housky za 8,5 EU, oh my GOD! Tak to jsem si moc nepochutnala a káva za 6 EU také nic moc. Nevadí, zítra vezmeme svačinu :-)

V sobotu je lidí výrazně více, poučeni z předchozích zkušeností si zajezdíme chvíli ráno na čistém a pak až kolem oběda, kdy se svahy úplně vylidní, to je pak zase super jízda. Dětem by se tady strašně moc líbilo... To jsou myšlenky, DOST! Sedáme si s manželem na sváču a o čem si myslíte, že celou dobu mluvíme? Ano jistě, o nich :-) 

Večer nás čekala vynikající večeře, pětichodové menu, jehož některé části nám se smíchem připomněli reklamu na Kostku ve skluzu :-) Koukněte na fotky, to byla taková krása, že jsem ani nevěděla odkud začít jíst. A po věčeři ještě wellness, pára, sauna, bazén... Každým unaveným rodičům bych toto přála aspoň dvakrát ročně..

I v neděli po ránu obouváme lyžáky. I když manžel už má dost a klidně si i jízdu odřekne, já jsem hroznej magor a když už jsem konečně na lyžích tak prostě musím :-) Na kávu si jdeme  do nejvýše položené kavárny  v Evropě, odkud je skutečně mimořádný rozhled.

Krásné to zakončemí krásného úniku a teď už zase zpátky do reality všedních dnů se třema dětma :-)

Ačkoli jsou ty návraty bolavé, protože na klid a mír si člověk rychle zvykne, tak tyto úniky ve dvou jednoznačně doporučuji. Jako bychom dohnali všechny roky zpět :-)   A pak hlavně nám zůstávají ty společné vzpomínky, o kterých se dá mluvit věčně...