Obytňákem přes Evropu VI. Maďarsko - Hevíz, Maďarsko - Györ

Obytňákem přes Evropu VI. 

Maďarsko - Hevíz, Maďarsko - Györ 

Tááák !!! 

 Představovala jsem si to tentokrát tak, že přijdeme, zaparkujeme, zaplatíme vlez, roztáhneme deku na trávě a půjdeme se ráchat do termálního jezera. Nic víc. Tečka. Naprostou naivnost mých představ už si ale asi dovedete představit, protože jsme sice přijeli, zaparkovali, zaplatili vlez, ale pak nás nahnali do klasických šaten, odkud už jsme pak pouze v plavkách pokračovali chodbami k jednotlivým výlezům přímo do prostředku jezera.
Tak a teď si tohle všechno představte hezky živě! Já sama, pravá ruka skoro tříleťák, levá ruka pětileťák, na zádech bágl se vším, co nesmí v lázních chybět, od župánků, přes ručníky, pásky kolem pasu, nafukovací rukávky, hračky a pistolky, no velikostně odpovídající báglu při výstupu na Mount Everest a před námi sedmiletá. 

Dobře, místo s volnými lehátky jsme s odřenýma ušima mezi záplavou korpulentních důchodců nakonec našli, ale co teď, jak ty tři holata dostat do vody, když všechny cedule hlásí hloubka jezera 3-38 metrů, no tak to byla výzva. Po vzoru obézních důchodkyň, které se ze strachu o vlastní život a nevěříce svým plaveckým schopnostem vznášely na pěnových nudlích jsme si takové nudle za pár forintů také půjčili. Dětem jsem přefoukla rukávky tak, že jim ruce málem modraly, ovázala je plavacími pěnovými pásy a šlo se na věc. 

No pohled to musel být opravdu zábavný, protože se za námi otáčela značná část návštěvníků a já si připadala jak zvířátko v zoologické. A asi jsem nebyla daleko od pravdy, protože mě jedna z česky hovořících návštěvnic neváhala oslovit a rozplývala se, jak se jí a manželovi líbíme, že jsem jak kachna na rybníce se třemi káčaty. Tak a máte to, zase ty kachny. Kachna v termálním jezírku by ale počítám brzy opelichala a já mám pocit, že po třech týdnech těsného, neustálého a velmi intimního pobytu s našimi dětmi jsem těch mých peříček taky ztratila dost. Za mě ale ve finále super zážitek, plavání mezi rozkvetlými lekníny a sluníčko a pohoda a tak... No tak, ať jsem taky in ve vyjadřování, to prostě "must see" každý.

Další zastávka byla maďarské město Györ, velikostí mě tedy trochu překvapil. Nevím proč se mi ty města na mapách nezdají tak velké, že by se do nich vešlo sto třicet tisíc obyvatel. Před cestou jsem se zařekla, že se do žádného centra města nepoženu, pouze při okraji a jen tam, kde si příjezd řádně připravím. Tak tady opět, se o přípravě moc mluvit nedalo, ve spěchu mezi sušením vlasů dětí, balením promočených ručníků a hledáním pidi ponožtiček jsem prostě zapíchla prst do mapy a trefila se na město, jehož směrem bychom tak nějak měli jet. 

Prst to nakonec zase vybral dobře, město bylo moc hezké, jediný trabl, který nás potkal bylo, že kemp Lakeside Camping Győr stojí opravdu při okraji, spíše ale, na předměstí. Co se mého strachu z provozu aut týče, tak úleva, ale do centra jsme to měli skoro sedmkiláků, a to bylo po proplavaném dopoledni mezi lekníny pro děti už trošku moc. Což o to, cestu tam v klidu dají, ale co zpět? To přijdeme do kempu o půlnoci, a to bych opravdu těmi okrajovými čtvrtěmi jít nechtěla. Ne snad proto, že jsem si sama blondýna se třemi prťaty v místní většinově romské populaci připadala poněkud nepatřičně. Tento důvod mě ani v nejčernější myšlence nenapadnul, ale znáte to, večer koušou komáři a další havěť. Takže spát ještě další tři noci s ošívajícími se a škrábajícími dětmi byste prostě také nechtěli. Tak jsem trochu zapátrala po místních autobusových linkách a měla jsem z té mapy i takový dobrý pocit, že by linka jedna, nebo sedm, nebo čtrnáct, nebo čtrnáct A, nebo nějaká jiná snad mohla jet tím naším směrem. Pro jistotu jsem se ale chtěla zeptat postarší dámy čekající hned vedle nás na zastávce. Ta mě ale uvedla do takového stavu, že jsem ihned litovala, že jsem neuvěřila své první navigátorské intuici. Spustila na mě maďarsky něco ve stylu "už tady měl sakra být a já být vámi, a ještě s těmi haranty, tak si teda na ty věčný zpoždění taky stěžuju", teda aspoň tak nějak jsem si to vysvětlila, z maďarštiny jsem totiž nematurovala. 

Nakonec jsme to, pro moji velkou úlevu, hned napoprvé trefili, jeli za pár kaček dvacet minut žlutým maďarským busíkem a pak došli jen kousek do kempu, a ještě za odměnu, nás všech, přes hřišťátko. 

Druhý den jsem se odvážila, samozřejmě potom, co jsem to předešlý den občíhla, zajet do centra na parkoviště před Györské termální lázně a šli jsme se zase rochnit. Řeknu Vám, ani nevím proč, ale tyto lázně se mi nakonec líbily asi nejvíc, a to máme ještě jedny vyhlášené před sebou. Bylo to v nich tak útulné, čisté, neklouzavé a náš nejmladší se konečně osmělil a uvěřil síle pěnového pásku a rukávků, takže jsem při každém kroku neměla na sobě přilepenou jeho, modřiny na kůži dělající, křečovitou ručičku.