Obytňákem přes Evropu V. Chorvatsko - Jezerčica, Maďarsko - Balaton

Obytňákem přes Evropu V.

Chorvatsko - Jezerčica Maďarsko - Balaton.

Nabíráme opačný směr a jedeme do chorvatského vnitrozemí. Pobřežní oblasti totiž již ráno zasáhla další studená fronta s deštěm. Dorazili jsme do termálních lázní Jezerčica kousek od Záhřebu, a zastihli jsme ještě krásné horké odpoledne, a tak jsme se naložili do venkovních bazénů a užívali sluníčka.

 Manžel si později odešel odpočinout a vyřídit pracovní záležitosti do auta, já vysprchovala děti, převlíkla je z plavek do běžného oblečení a přešli jsme k nafukovacímu hradu a hřištěti. A jelikož jsem náhle měla pocit, že mám chvíli volného času jala jsem se začít číst aspoň prvních pár stran z jedné z přibližně deseti knih, které jsem si bláhově stáhla do čtečky v telefonu s pocitem, co bych asi tak tři týdny bez čtení na té dovolené dělala. Ještě později večer jsme se s manželem domluvili, že bude hned brzy ráno pokračovat domů už po vlastní ose. 

Velmi, velmi brzy ráno nás všechny vzbudil rachot, jako by vedle nás v kempu vzlétalo nákladní letadlo, než mi v ospalé hlavě došlo, že to o půl šesté ráno není letadlo, ale manželova motorka, která bude zřejmě odjíždět, už jsem jen zahlédla, jak se za ním zavírají dveře. Převalila jsem se na bok, ok, tak jo, hlavně ať si ještě aspoň chvíli pospíme. Ale Míša byl za deset minut zpět a oznámil mi, kam mi dává kartu pro výjezd z kempu a rozloučili jsme se. Když jsem začala znovu podřimovat přišly ještě dvě smsky, že kemp je zaplacený a že musíme do jedenácti odjet. 

Odjeli jsme o půl deváté. To už pršelo, ale zaparkovali jsme jen na parkovišti před kempem a pak jsme ještě šli na půl dne do lázní, tentokrát vnitřních. Kromě malých napomenutí při porušení našich pravidel, co se bezpečnosti v bazénu týče, byly děti naprosto zlaté. Ráchaly se poslušně v brouzdáku, kde mám pocit, že aspoň na chvíli můžu vydechnout od celodenního neustálého přepočítávání našich neonkových plaveček pohybujících se v celém areálu, ale hlavně jsem potřebovala vzít do ruky telefon, mapu a zkusit vymyslet, kde dnes budeme spát. Od této chvíle dál totiž žádný harmonogram cesty vymyšlen nemáme a musím promyslet co s námi, když máme před sebou ještě tolik dní cestování.

 Povedlo se, rozhodování tedy zase bylo náročné, protože pršet nemělo pouze v Maďarsku a Německu, ale protože jsem se také rozhodla, že cestu zakončíme, tak jak jsme ji začali, na Moravě ušvice a švagra, tak jsme se vydali přes Maďarsko. Německo necháme na příště, mě by totiž určitě zlákalo vzít to cestou domů přes Karlovy Vary, nabrat do auta naši jedinou hlídací babičku a přivézt si ji aspoň na pár prvních dní, než vybalím, vyperu a doženu všechnu práci jako pomocnici k dětem.Nakonec jsem usoudila, že i když je babička s dětmi opravdu skvělá představa, takový luxus si po svém sebemrskačském výletu dovolit nechci.

Prst do mapy zapíchnut !!! Nikdy jsem nebyla u Balatonu a ani mě to nelákalo, všichni ho popisují jako bahňák, ve kterém je vody po kolena... Ale co, vidět se má všechno, takže náš další cíl je město Keszthely u Balatonu. Bohužel jsem zase neprozřetelně nezkontrolovala, jakou cestu mi paní navigace tentokrát vybrala a ihned jsem ji poslušně poslouchala. Toho jsem litovala už po necelých třiceti kilometrech, protože místo dálnice Záhřeb-Balaton jsme jeli zkratkami v chorvatském pohraničí, které musejí být kvůli svým zatáčkám a převýšením nejvyhledávanější na místních motorkářských webech. Na hrdinku už si tady před vámi hraju dlouho, proto nyní říkám, že tady na tomto úseku cesty, úzkém tak, že mám pocit, že už, už jedním kolem sjíždím do pangejtu, který končí kdesi po třiceti metrech srázu pod námi mě poprvé dobíhají myšlenky, zda jsem si opravdu neukousla příliš velký krajíc. Nejvíc ze všeho bych tady teď chtěla mít svého muže, kterej by si zase jako vždycky se vším poradil a já bych ze sebe mohla aspoň na chvíli tu tíhu zodpovědnosti setřepat. Prťavej si po dvouhodinové, silnicí i myšlenkami, velmi klikaté cestě kupodivu krásně schrupnul, a tak jsme se po příjezdu a zabydlení se v kempu Caravan Camping mohli hned vydat na prohlídku města. 

Stručně, Keszthely je nádherné, čisté a upravené město, s překrásným zámkem a zahradami, promenádou kolem jezera, parkem a náměstím. Prostě pecka!!! Děti provětrány, unaveny, napapány a jdeme spát, ráno vyrážíme do sedm kilometrů vzdáleného města Hévíz, kde je největší termální jezero v Evropě. Nejsem já tak trochu masochistka?