Obytňákem přes Evropu III. Chorvatsko - Istrie

Obytňákem přes Evropu III.

Chorvatsko - Istrie.

Pokračujeme na jih a přesouváme se do Chorvatska. Přemluvili jsme zase tu chytrou aplikaci, a ta nám ukázala, kde u moře v Chorvatsku už neprší a kam se můžeme vydat. Přesun to byl tentokrát delší, než jsem čekala, a protože jsme ráno nejmladšího vzbudili dříve než obvykle, dával mi jasnými náznaky najevo, že si dnes tedy kochání se krajinkami při řízení moc neužiju. 

Na domluvené místo, do kempu v obci Medulin - Arena Medulin Campsite - na úplně nejjižnější části Istrie, jsme dorazili až odpoledne a já měla opět stejný problém s výběrem místa. Protože byl tento kemp asi tak třikrát větší než u Bledu, úplně stejně prázdný, umístěn na místě, kde fučelo jak na větrné hůrce a paní aplikace nám poprvé na plné čáře lhala, a tudíž byla všechna místa značně podmáčená, rozhodla jsem se počkat s výběrem toho vhodného na manžela, který jel za námi. 

Tedy jel... No spíše plul na motorce... Přece jenom, bude lepší, když místo vybere sám, musí někde zaparkovat motorku a měl v plánu rozložit i stan, abychom dětem udělali trošku dobrodrůžo. No zkrátka, ať to jednou rozhodne někdo jiný než já, pomyslela jsem si.  To jsem ještě ale netušila, jakou situaci a zbytečnou hádku tím spustím. Když připlul durch na kůži promočený a po adrenalinové jízdě velmi unavený kladl otázky typu: ,,Co jsem tady jako celou dobu dělala, že nejsme definitivně zaparkovaní?,, No byla na ně jednoduchá odpověď: ,, Ohřála jsem hladovým, celodenním cestováním zpruzelým dětem špagety, umyla nádobí, aby nám tady uvnitř nesmrdělo, navlíkla je všechny do nepromokavých oblečků, přičemž mi oba synové oznámili, že se zapomněli vyčůrat, provedla celou proceduru dvakrát znova, zabalila svačinku, pití, foťák a síťky, na které kdyby se náš prostřední znovu asi po tisící zeptal, už bych zřejmě nebyla ta klidná a vlídná maminka, a vyrazili jsme na procházku rozlehlého kempu. Děti se ve dvoumetrových o skály tříštivých vlnách snažily do sítěk nachytat aspoň pár, tolik vytoužených mořských ježků, a pak jsme se potkali a jali se řešit místo stání. Nic víc jsem nestihla.

 Ano uznávám, této nepříjemné situaci jsem mohla svojí rozhodností pro určité místo a akceschopností, jednoduše předejít. Ale stalo se, jak stalo, já už prostě z toho auta musela vypadnout a chtěla jsem si sobecky trochu odfrknout. No nic, místo je, zaparkováno je, a tak to zůstane, po celé dva až tři dny, které tady strávíme, pomyslela jsem si s úlevou. Nicméně předpověď počasí oproti včerejšku hlásila celé další tři deštivé dny. Ne ale deštivé tak, že nahodíme holiny, nepromokavé oblečky z Lidlu a jde se ven, hlavně na vzduch a utahat je. Hlásila prostě a jednoduše totální slejváky, doprovázené silným větrem a bouřkami, no zkrátka jako vystřižené pro pobyt s dětmi v obytňáku, kde nejde usušit ani ručník od ranního čištění zubů.

Jak bylo předpovězeno, tak i bylo a pro nás nastalo další omezení vyplývající z manželova rozhodnutí, přijet za námi na motorce. Kdyby dorazil autem, nebo vlakem, sbalili bychom si saky paky a odjeli bychom dalších pár set kiláků jižněji, kde sice byly menší přeháňky, ale také uctivých dvacet stupňů místo sedmi. Počkali jsme tedy dva dny, když byla v mezičase na pár hodin aspoň o pár kapek lepší prognóza, vyrazili jsme projít si nedaleké historické město Pula, s čímž mi přichází na mysl další omezení kvůli té blbé motorce. Totiž, když v kempu hodně prší, je i hodně rozmočeno a když chcete na výlet do města vzdáleného více než 15 kilometrů, musíte jet autem a to, mluvíme-li o obytném autě, znamená odpojit se od elektřiny, zavřít přívod plynu, zavřít obě víka chemického záchodu, které děti pravidelně nechávají otevřené, protože když se ta směs z mísy na drnckách rozstříkne po celé té mrňavé koupelničce, není to zrovna hezký ani voňavý pohled. Dále srovnat všechny věci v autě tak, aby se po rozjetí nepohnuly, nerozbily, nerozlily a že těch věcí se třemi dětmi a s příslibem špatného počasí vlečete... No, a nakonec se samozřejmě dost špatně vrací na rozježděné blátivé místo ke stání. 

Zkrátka, já si to malovala celé úplně jinak, v mé představě před odjezdem za námi manžel dorazil alespoň autem, když už ne žádným hromadným dopravním prostředkem a nemuseli jsme řešit ani jedno z těchto omezení. Dobrá, dobrá zase ty moje představy, už toho nechám...

Pula byla nádherná, krásné staré historické město, s velkým přístavem, doporučuji navštívit amfiteátr a pak Aquarium Pula, které je umístěno ve staré vojenské pevnosti a má tedy skvělou atmosféru. Na moc hezkou procházku povyšuji i město Medulin, také jsme našli krásná zašitá místa. Ale pro děti jednoznačně největší zážitek z tohoto místa byli všudypřítomní nebojácní rackové, kteří se k nám v kempu přilétali krmit zbytky špaget a pečiva a dětská hřišťátka rozmístěná po kempu.

Z tohoto deštivého místa je to vše. Když to tak po sobě čtu, je to třošku depresivní příspěvěk a tak raději ujíždíme dál, snad už konečně za sluníčkem.