Lego kyblík aneb blinkáme

Máloco z tělesných výměšků mě jako zdravotní sestru dokáže překvapit. Setkala jsem se u lůžka pacientů s úplně vším, co si dovedete představit. Ale vše to bylo vždy v prostředí, kde máte na úklid a vyřešení těchto situací připravené kompletní vybavení, tady se s tím, že má někdo průjem, zvrací, nebo když teče krev počítá.

O to větší překvapení pro mě bylo řešit tyto situace na mateřské, u lůžka vlastních dětí. O tomto se na Facebooku ani v chytrých knihách o matce a dítěti moc nepíše, ba ani na Instáči jsem nezaznamenala příliš mnoho kompletně poblitých rodičů, kteří by se těmito momentkami chlubili. A přitom je to překvapivě součástí každodenní péče o děti. Takže pro ty z vás, kterých se tato problematika týká, níže přináším pár postřehů inspirovaných životem s mými čtyřmi dětmi a návrhem řešení, které mám vyzkoušené.

Průjmíčky ke každému prořezávajícímu se zoubku, různobarevné nudle táhnoucí se z nosu, věčně odřená kolena a z nich řinoucí se větší, či menší množství krve, to všechno se děje. V našem počtu dětí, řekla bych téměř denně. A pak tu máme samostatnou kapitolu, na kterou se dnes zaměřím a tou je blinkání.

A teď nemám na mysli kojenecké ublinkávání, když si mrňousové přecpou pupík mlíkem. Spíš mě jako profíka zaskočilo několik jiných skutečností k tomuto tématu. Za prvé množství materiálu, který je malé dítě schopno při zvracení vyprodukovat, člověk by řekl, že v tak malém tělíčku se přece nemůže nacházet tak obrovský žaludek. Pak mě zarazila vzdálenost, do které je i malé batole schopno ten materiál vrhnout, a nakonec jsem byla zděšena, jak složitý úklid po těchto naděleních je.

Když už k nám domů zvracení zavítá, není to většinou, až na výjimky, které popíšu dále, žádná dietní chyba, ani se nejedná o závažný stav, který provází zvracení. U nás se v 98 % případů jedná o tzv. rychlé střevní chřipky. A v naprosté většině případů je nosí děti nejčastěji na podzim a na jaře ze školy, školky nebo kolektivu. Trvají 1-3 dny a většinou začnou nevolností, zvracením, projdou dále trávícím traktem a končí průjmem.

Naše nejstarší 9 a 7 let už většinou počáteční nevolnost poznají a na případné zvracení jsou připraveni. Horší situace je u těch mladších. Ti bohužel ještě neumí poznat, že budou zvracet a pak je většinou potřeba úklid.

Pokud tedy máte doma malé zvracející děti, doporučuji přečíst pár následujících rad.

1. Ukliďte pro tyto dny dlouhochlupý koberec. Věřte mi, z něho fakt nejde zbytky zvratků dostat jiným způsobem, než kartáčem a vapkou a to se vám vprostřed obýváku opravdu používat nechce. Všechny jiné postupy a rady vždy selhaly na tom, že i když se koberec zdá čistý, smrad jako po maturiťáku zůstává klidně týden až měsíc, a to zkrátka taky nechcete. Takže i přesto, že máme koberec skoro přes celý obývák, jeho srolování nám jednou za čas nevadí. Uklidíme pod ním a navíc děti ocení změnu v interiéru skutečným nadšením. Hned po tom, co jim přestane být zle, mají super místo třeba na bruslení na bruslích postavených z Lega, nebo na hraní curlingu

2. Poblité povlečení, oblečení a jiné svršky ihned po tom, co z nich vyprostíte dítě namočte. Při vyprošťování dítěte z kompletně poblitého outfitu pečlivě dbejte na to, aby se natrávený obsah žaludku nedostal do vlásků, vysvětlení viz. bod 4. Několikrát se mi stalo, že jsme náhle zvraceli v noci a mně se pak nechtělo jít ještě vše hned prát, tak jsem to odložila na ráno. Věřte mi, zvratky mají neuvěřitelnou schopnost zasychání, a i když to pak namočíte ráno, dost často udělají nevypratelný flek. Stalo se jednou, že nepustil, ani na třetí pokus vyprání, ani ocet, ani soda, ani Savo. Žaludeční kyselinky se zažerou a drží. Takže tak jak to svlečete, šoupněte jen do lavoru a zalít vodou, šup do postele a pak ráno moudřejší večera.

3. Když blinkáme přes den, pereme hned. Mně se osvědčilo, nejdříve vlhčeným kapesníčkem nebo papírovou utěrkou odstranit všechny větší nepratelné kusy. Pokud to nejde takto, zaručeně funguje masážní tryska s proudem vody ve sprše, tady ale nezapomeňte použít sítko, ať si těma všema dobrotama ještě neucpete odpad. Trochu vyždímat, na lavor a rovnou do pračky. To je úplně nejspolehlivější beznásledková metoda.

4. Pokud máme nablito ve vláskách, tak raději hned zapomeňte na eko, bio, vegan, silicone free a všechny speciální dětské šampony. Nefungují ani po třech důkladných umytích, kdy už je mírou drhnutí vystresované mimino i máma. Oddechnete si, konečně hotovo, rozčesat, vysušit, fén a pak se vaše dítě přijde přitulit a vy pořád cítíte ten nezaměnitelný štiplavý zvratkosmrádek. Tady skutečně nekompromisně zabírají pouze chemicky složené, mastnotu rozpouštějící dryáky. Tahle situace se u nás řešila naposledy, když byla devítiletá ještě prtě, protože kluci si toho moc do kudrn nikdy nenablinkali. O to větší to teď po letech bylo zase u nejmladší blondýny překvápko, naštěstí jsem ve starých zásobách vyhrabala starý dobrý Elseve a ten nezklamal.

5. Dále doporučuji pro blicí dny zavést tzv. blinkací kyblík. U nás toto čestné označení schytal kyblík od Lego Dupla, protože byl zkrátka tenkrát před lety nejblíže po ruce, když to na některé z nich nečekaně přišlo. Nyní už je to u nás velmi uznávaný pomocník. Když máme blinkací dny, tak ten, kdo zrovna blinká má tento kyblík pořád po ruce, na gauči, u postele, prostě tak, aby nemusel mít stres, že to nestihne do záchodu a ti menší se takto bez nehody učí, odhadnout chvíli, kdy už to jede. Všichni ho známe, všichni o něm víme a i naše 18měsíční holčička je schopna pochopit, že i když to není nic příjemného, máme prostě "béé kybyk" a s tím to zvládneme.

6. Když už jsem zmínila to Lego, hned mi ještě naběhla situace, kdy to dítě sice stihne, ale ne úplně do záchodu, párkrát se nám podařilo poctít vanu a umyvadlo. V obou případech doporučuji, nesplachovat nablinkanou hmotu do odtoku. Také se mi zdálo, že to ta voda dobře rozředí a odtokovými trubkami to prostě musí projít. Manžel mě pak při čištění odpadů vyvedl z omylu, u nás se totiž v sifonu čas od času objeví pidi kostičky Lega, doprovázené pidi sponečkami do vlásků a když se to pak zaleje poloslizkou hmotou s nestrávenými kousíčky, tak je o zábavu postaráno. A věřte mi, váš muž nebude skákat blahem.

7. Samostatnou kapitolou je pak blinkání v autě. Máme velké štěstí, že pouze dvě ze čtyř dítek se nám v autě pozvracely a to, přepočteno na množství cest, jen párkrát. Obecně nejsem zastáncem zmašťování dětí Kinedrylem, ale zase, buďme realisté. Radši zmastit dítě a moci se v klidu věnovat řízení, než se řítit 130 km/h po D1 a zezadu slyšet přidušené blití dítěte, které je přikurtované, bez možnosti pohybu v autosedačce v poloze na spinkání. Takovou krizovku řešit opravdu nechcete, věřte mi. V těchto situacích ještě tedy doporučím, do auta na stálo připravte, jednu kompletní sadu náhradního oblečení, vlhčené ubrousky a pokud již dítě aspoň trochu spolupracuje velký uzavíratelný NEDĚRAVÝ zip sáček a k tomu dva obyčejné kolíčky, kovové klipy, nebo kancelářské sponky, těmi se dá ten sáček připnout na pás a alespoň část obsahu zachytit jinde než na oblečení a autosedačce. A k auto výbavě mám ještě úplně top doporučení. Pořiďte si panoramatické zpětné zrcátko, děti vzadu máte jako na dlani a nemusíte se pořád nervózně ohlížet, tedy jezdíte-li jako já v 90 % s dětmi sama. To zrcátko má gumičky, které jednoduše přetáhnete přes zrcátko stávající a hned vidíte nevídané.

Po pár praktických radách bych se ještě na chvíli vrátila k těm 2 % příčin blinkání, když to není střevní chřipka. Velmi upozorňuji na letní nekontrolované cpaní chlazených nápojů, nanuků a různých ledových tříští. I když já jsem na příděly těchto dobrot velmi přísná, stalo se nám různě na oslavách, nebo návštěvách, že děti pozřely v horkých dnech takto ledové dobroty a do půl hodiny zvracely. Dále pak máme zkušenost, kdy zvracíme po podání sirupů na snížení horečky. Zase, u nás je to tak, že v naprosté většině případů vůbec teploty nesrážíme, ale když už, tak kombinace vysoké horečky a přeslazeného sirupu bříška moc nepotěší. Takže místo pomoci se situace ještě zhorší, protože dítě kromě sirupu většinou vyzvrací i zbytek tekutin, které bychom potřebovali zachovat. Jednoznačně doporučuji čípky, a to až do věku 10 let, s rozumným vysvětlením a přístupem k dítěti myslím nejlepší řešení. A pak na závěr musím zmínit i psychicky podmíněné zvracení, když se dítě raději pozvrací, aby nemuselo do školy, školky, či na kroužek. Tuto zkušenost tedy nemám od svých dětí, ale z velmi blízkého okolí. Těmto příčinám je pak důležité se zavěnovat více.

Co se stravování a pití u těchto stavů týče, říkám na rovinu, že žádnému z mých dětí se ani po třech dnech bez jídla nic nestalo. Zastávám pravidlo, že jídlo podám až si dítě samo řekne, že by jedlo. Dříve jsem z toho byla dost vystresovaná, že mu musím přece dát nějaké živiny, aby nezhublo a zkoušela jsem nabízet různé nedráždivé potraviny, aby aspoň něco snědlo. Asi tušíte, jaký byl efekt. Dítě vyzvracelo úplně vše, co pozřelo a k tomu i ten zbytek tekutin, které mu ještě v břiše zbyly. Za mě tedy jednoznačně nekrmit.

S pitím už je to horší, to je zkrátka potřeba a zvláště pak, když se občas přidá i horečkování. Co děti hodně baví je mírně oslazený slabý černý čaj a jen po lžičkách. Dvě, tři, čtyři a dost a za čtvrt hodiny zase, ale vodu, dvě, tři, čtyři lžičky a dost. Tímto způsobem jim to většinou v bříšku zůstane.

Zažili jsme tedy i jedno extra otravné a vyčerpávající průjmozvracení, kdy už šlo do tuhého, protože bylo parné léto a v plíně jsme místo čůrání měli jen hustý hlen. Tak z toho nám tenkrát pomohl přípravek Kulíšek. Jsou to sáčky, které se rozmíchají ve vodě, a i když jsou odporné, tak účinně zabírají. Z léků a doplňků stravy jsme tedy nikdy nic jiného na průjem a zvracení nevyzkoušeli.

Obecně doporučuji spíše tak trochu prasáckou cestu imunizace, kdy v naší domácí kolonii bakterií a breberek nic nepřeháníme s hygienou. Žádné dezinfekční mýdla ani jiné chemie. Když jsme doma mezi svýma, od mimin se do toho imunitě moc nepleteme. Necháváme děti jíst spadlé věci ze země, olizovat, co zrovna potřebují, ochutnat z misky od psů a koček, sníst nějakou havěť na dvorku a všeobecně významněji hygienu hlídám pouze při pobytu mimo naše hnízdo. A osvědčilo se nám to náramně, všechny děti jsou zatím, až na občasné rýmy a zvraceníčka naprosto zdravé.

Toť shrnutí mých poznatků z kategorie "blitíčko". Chtěla bych ještě na závěr napsat, že nás dětské zvracení nezastihlo vždy jen doma v "klídečku" s kyblíkem po ruce. Kam až mi moje laktací zkoušená paměť sahá, blili jsme v Albertu v OC Chodov, přímo v úseku ovoce a zeleniny, pak v Lidlu na Dobříši, kde některému z dětí zaskočil kus rohlíku a dusilo se tak dlouho, až tam poblilo komplet mrazák s mraženou zeleninou. Z pekla štěstí jsme pak měli na jednom venkovním koupališti na Moravě, když jsme si na sváču dali chlazeného melouna a šli se potápět do bazénu a pak to stihli vyhodit jen o půl metru vedle. A na úsměvnou historku s přáteli, jak si náš kamarád vzal krásně napapané dítě za krk, že mu udělá koníka a skončil s poblitou pleší zase vzpomínáme velmi rádi.

"A jak zakončit nepříjemné, leč s odstupem času úsměvné téma nějak přijatelně?"

Posledním doporučením.

Nezapomínejte prosím ty svoje malé i velké poblijóny za každé blitíčko pořádně obejmout. I když už to pustili do postele v noci potřetí a vám dochází povlečení i pyžámka. Já si vždycky říkám, že na to budu jednou ráda vzpomínat, až si budou do peřin blít s někým jiným.