Karlovy Vary

Miluju procházky s dětma, když nemáme cíl a máme spoustu času :-) Nic se nehrotí, nikdo nespěchá, není tlak a naopak máme spoustu času na různá témata, která rozebereme ze všech stran.

Dnes jsme se vydali projít si snad posté centrum Karlových Varů, my jsme vyráželi z ulice Sokolovská, ale kdo přijíždí autem, doporučuji parkoviště u Tržnice, tedy v mapách pod názvem Parkoviště Varšavská. Je to výborný výchozí bod pro to nejzajímavější z Varů. My jsme ale procházeli přes Chebský most a sledovali jak se voda z Ohře vylila z břehů a zaplavila naše oblíbené místo pod Chebákem, kam chodíme na dětské divadlo v rámci Letní scény. 

Probírali jsme zrovna, proč a kde se bere tolik vody v řece, když Matoušek najednou prohlásil:

,, Z lidí se vyrábí popel maminko". 

No tak trvalo mi pěkných pár minut než jsem pochopila odkud vítr vane. Babička vzala včera děti na procházku. Mezi krátkými úseky, kdy nelilo jako z konve musela vymyslet krátký cíl vyvenčení a zvolila cestu přes hřbitov, kde dědečkovi v urnovém háji zapálili svíčku. Děti tam byly vůbec poprvé od doby, co děda umřel, takže chápu, že v tom neměly úplně jasno a jsem ráda, že jsme si na toto téma mohli poměrně rozsáhle popovídat. Největší úspěch mělo srovnání pohřbívání u nás, v Indii a na Filipínách, to jim přišlo velmi zajímavé a kdybychom se neblížili k výrobně tradičních lázeňských oplatek, tak bychom o mrtvolách mluvili ještě teď. :-)

Cestou jsme minuli velkou Becherovku, před Muzeem Jana Bechera, dále jsme pokračovali po ulici T. G. Masaryka, kde jsme si vysvětlili, kdo to byl, kdo byl před ním a kdo po něm a Vary mě zase utvrdily v tom, že jsou plné paradoxů, to když zjistíte, že socha T. G. Masaryka v životní velikosti stojí před pobočkou ruské Sberbank. Tedy nemám proti Rusům vůbec nic, do Varů přišli, vše zkoupili, opravili, teď ve velkém prodávájí a odcházejí. Nakolik to bylo pro místní prospěšné nemohu posoudit, ale před patnácti lety, když jsem byla ve Varech poprvé, tak rozhodně nevypadaly takto oko těšíce.

Přicházíme až k Hlavní poště a procházíme se přes přilehlé Smetanovy sady, v létě je na konci krásná fontána s nahatou sochou, takže se vždycky jdeme podívat okolo, abychom viděli i zadek, děti chvíli přemýšlí, že tady chtějí nechat jeden z našich malovaných kamínků a že by se jim nejvíce líbilo, položit ho přímo do ,,prďky", naštěstí je socha dostatečně vysoká a kluzká na to, aby se jim to podařilo :-)

 Přecházíme přes Poštovní most přes řeku Teplou, jindy bych ji označila asi spíše jako říčku, ale dnes je kvůli dešti a velké oblevě na téměř třetím povodňovém stupni. Pokračujeme stále po jejím břehu až před veleznámý Hotel Thermal, který konečně v této době prochází nákladnou rekonstrukcí. Už bylo také na čase. Bohužel v tomto případě se stát jako vlastník moc nepředvedl. Reprezentovat takovou světovou událost jako Karlovarský filmový festival každoročně, před tímto socialistickým přežitkem, byla v posledních letech vážně ostuda. 

Pokračujeme přes jednu z četných lávek přes Teplou do Dvořákových sadů, kde se kocháme vzrostlými stromy, říkáme si jejich názvy a pak se zastavujeme u Dvořákova platanu, Památného stromu, který má po obvodu téměř pět metrů. 

,,Ten maskáčovej je maminko stejně nejhezčí"prohlašuje prostřední a jdeme dál. 

Hned vedle něj je úžasná Sadová kolonáda, krásně zrekonstruovaná a mně svojí litinovou konstrukcí a romantickým nočním vzhledem ze všech místních kolonád nejmilejší. Na jejím konci je Hadí pramen a ten mají zase nejraději děti, protože je to jeden z mála, který perlí. Bohužel ho teď po rekonstrukci ještě nezprovoznili. 

Vydáváme se tedy dál po Mlýnském nábřeží až k Mlýnské kolonádě, kterou nyní také rekonstruují, ale téměř všechny horké prameny jsou zachovány, takže si užíváme hezkého zahřátí i bez termosky. Po ulici Lázeňská přicházíme k Tržní kolonádě, která je krásně vyřezávaná, celá dřevěnná, sloupová, udělá myslím dojem na každého. Pod ní najdeme tři prameny, děti ochutnávají všechny a než se stihnu otočit nejstraší už pádí ke Vřídlu. Tento nejznámější minerální pramen je na tomto místě teprve pár let. Jeho původní místo se opět rekonstruuje, tlak vřídla je obrovský, pramen vystřikuje až do výšky 12 m. Nacházíme u něj  krásný malovaný kamínek :-)

,,Máme už tááák uchozený nožičky mami" zkouší na mě zase ti moji tři škemralové. A tak se domlouváme, že ještě dáme sto metrů na Divadelní náměstí a tam se otočíme a zamíříme zpátky domů, babička už dovařuje večeři a já si tááák užívám, že mě v tomto může někdo občas nahradit :-)

Vary miluju, je tady krásně, vlastně úplně pokaždé, jaro, léto, podzim nebo zima, noc, nebo den, je úplně fuk, kdy se sem vydáte. Pokaždé má ta návštěva jiné kouzlo.