Karlovy Vary - klapka poprvé :-)

21.06.2017

Karlovy Vary miluji, to je fakt. Je to jedno z těch míst, kde už jsem někdy dřív byla a tím nemyslím někdy dřív v tomto životě, ale někdy předtím a určitě mi tam bylo dobře.

Poprvé v tomto životě jsem tady byla někdy v roce 2007, sakra to už je deset let!!! To bylo tehdy, když mě můj muž seznamoval se svým rodným městem. No řeknu Vám, že za tu dobu Vary zestárly do krásy. Nechci se úplně pouštět do politických komentářů, že za to můžeme poděkovat Rusákům, kteří to tady ve velkém skoupili a opravili upadajícímu lázeňskému městu kabát, nebo dalších podobných názorů, ale faktem je, že teď je tady krásně.

A mně je tady dobře ještě z dalšího úplně sobeckého důvodu, máme tady totiž naši milovanou a jedinou hlídací babičku Věrušku a samozřejmě nemůžu zapomenout na dědečka Pepíka :-)

Tentokrát přijíždíme v půli června na pár dnů, musíme ještě někde strávit pár týdnů, než se konečně budeme moci přestěhovat do našeho domu, který nám manžel právě opravuje.

Přijíždíme ve středu v podvečer, cesta byla dlouhá, děti zpruzené, tak jsem jim slíbila, že alespoň na chvíli zajdeme na hřiště, i když je tady o poznání chladněji, než u nás na Moravě :-) Bydlíme v městské části Rybáře a tak hned kousíček od nás je menší, ale klidnější dětské hřiště Jana Opletala, děti se vyřádily a mohly v klidu do pelíšků, zítra totiž vyrážíme do Chebu.

Vstáváme brzy, tedy po prokojené noci na mě až příliš brzy. Nevadí, dnes máme nabitý program. Vydáváme se do Chebu na 15. ročník uměleckého festivalu Chebské dvorky. Je to jedna obrovská výstava různorodé tvorby, umístěná po uličkách v historické části města Cheb. Samozřejmě, že s velmi zajímavým doprovodným programem pro děti, kde největší úspěch mělo jednoznačně malování na velká plátna obrovskými štětci. Pozvala nás švagrová, teta Terezka, která zde vystavuje své fotografie. Je krásně, oteplilo se a já mám konečně zase pocit, že trochu kulturně žiju a i když v mezičase zase řeším hlad, čůrání, kojení, hádky o to, kdo dřív, tak je mi tady a teď moc dobře.

Další den vyrážíme pěšmo po místní cyklostezce kolem řeky Ohře a máme s sebou zvětšovací kelímky. A to je vám panečku super věc. Děti jsou nadšené z odchytu a pozorování broučků a hmyzu, vyrábí si pro ně různé domečky a ještě máme čas se o všech těchhle potvůrkách i něco naučit. Ale také to s sebou nese časovou újmu. Protože se taková dopolední procházka může protáhnout až do odpoledne :-)Cestu končíme na obrovském dětském hřišti v parku Meandr Ohře. Řekla bych nejhezčí volnočasový areál ve Varech.

A další den opět za kulturou do centra dění, vše se chystá na zahájení 52. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a tak si ty přípravy jdeme zblízka prohlédnout :-) Milujeme festivalový týden, a především doprovodný program, ale o tom zase příště. Po procházce městem, které vám podrobněji popíšu také až v některé další klapce už míříme k lanovce na kopec Výšina přátelství, neboli na Dianu. Tato lanovka funguje kromě ledna celý rok, lístky koupíte dole při nástupu a není možné cestovat v ní s kočárkem, možná se složenými golfkami, ale vyzkoušeno nemám. Jízda trvá asi deset minut, vprostřed na zastávce Jelení skok se oba protijedoucí vozy míjí. a můžete zde vystoupit a vydat se na různá další krásná místa v lázeňských lesích. Ale my jedeme až nahoru. Zajímavostí této lanovky je, že byla zprovozněna v roce 1912 a se svojí délkou 453 m byla tenkrát nejdelší lanovou dráhou v Rakousko-Uhersku.

Nahoře nás čeká další zajímavý kus dneška. Navštěvujeme dnes poprvé místní Motýlí dům. Dojmy a pojmy, za prvé, je tam strašný vedro a úplně odporný vydýchaný těžký vzduch. Tak první dojem tedy nic moc. Ale potom, co se rozkoukáte a přestanou se vám potit oční víčka, tam objevíte skutečně nádherné kousky. Všebarevní motýli, kukly, larvy, velikosti od malíčku až po motýla, který mi sedl na rameno a celé mi ho přikryl, no skutečně nádhera a exotika na tak nepravděpodobném místě. Upocení po dvaceti minutách vycházíme ven a jdeme se zchladit na malé hřišťátko hned před vstupem a k výběhu se zvířaty opodál. Aby byl tento výlet zakončen opravdu z výšky, šplháme ještě tisíc pět schodů na Rozhlednu Diana. Tedy ve skutečnosti jen sto padesát, ale stojí to za to a komu by se nechtělo, může se svést výtahem. Chvíli se kocháme, ale fučí jako na Větrné hůrce a to se Mácovi ani trošku nelíbí, tak mažeme dolů. Přeskočíme páva, který se k nám neodbytně připojil, chvíli čekáme na lanovku dolů, vyzvedáváme kočárek a na přilehlém Divadelním náměstí sedáme na dvojku, která naše ucapané nožičky přiblíží až skoro domů :-)

Je neděle a v neděli se co? Nic nedělá :-) Zvláště pak rodiče třech malých dětí by měli odpočívat, za námi přijíždí tatínek a můj milovaný muž a protože dnes hodně přitopili, jdeme se oráchat v místním přírodním koupališti Rolava. Je to další celý velký volnočasový areál, kde najdete množství občerstvení, hřišťata, půjčovny všeho možného i nemožného a hlavně kus písčité pláže, která nás zatím ještě pořád baví úplně nejvíc. Ukryti pod slunečníkem sledujeme spokojené děti a těšíme se na večer až si dáme v klidu jedno hezky orosené v Hospůdce pod Chebákem. Tato restaurace je totiž hned u řeky pod chebským mostem, je u ní hřiště a už za týden začne i Letní scéna pod Chebákem, kdy se místo přímo pod tímto mostem promění na venkovní divadlo a denně tu hrají úžasné představení nejen pro děti. Doporučuji sledovat a v případě, že budete poblíž, určitě nevynechat.

Z této návštěvy je to vše, ještě dávám pár bezva odkazů o dění ve Varech a příště Vám napíšu třeba o Ježíškově cestě na Božím Daru, nebo aktuality z filmového festivalu :-)

https://www.karlovyvary.cz/cs

https://www.kviff.com/cs/uvod

https://www.krusnohorsky.cz/