Itálie - Brenner

Je neděle téměř konec června a my vyrážíme směr Itálie. Dnešní příspěvek bude popisovat jednu z našich přespávacích zastávek, která je v plánu, po ujetí cca 700 km. Městečko, které jsem vybrala je ihned za Brennerem.

Krásné čisté apartmány s názvem Unterbergerhof se nachází v obci San Giacomo. Jako jediné v okolí splnily moje nároky. Na našich delších cestách se čtyřmi dětmi nás moc baví právě tyto přespávací zastávky, díky nimž do cíle nepřijíždíme totálně odepsaní únavou a hlavně ještě po cestě prozkoumáme krásné kouty světa. Kritériem výběru je pro nás hlavně maximální vzdálenost 20 km od dálnice, nebo hlavní trasy, kterou jedeme a pak v našem větším počtu účastníků také cena.

Cesta utekla nádherně, zejména pak od Mnichova dál, už je i to okolí dálnice hodně koukatelné a do cíle přijíždíme kolem páté odpoledne. Check-in jsem provedla on-line po cestě, když zrovna řídil můj muž a na místě nás tak bez zdržování vítá úžasná paní domácí. Vybalujeme z auta kufry a bedýnky s jídlem, dáváme svačinku, ještě přeparkováváme auto nad stodolu a pak hned vyrážíme na procházku po malebné obci.

Při plánování cesty jsem objevila v Google Maps krásný vodopád jen 4 km odsud, a tak si vyrážíme rozhýbat prdelky, po celém dni sezení v autě. Děti mají energie, jak jaderná elektrárna, a tak nám vlastně ani nic jiného, než je jít unavit, nezbývá.

Vodopád se jmenuje Moaßl Wasserfall a přímo od našich apartmánů k němu vede krásná vyhlídková, četně značená trasa, vhodná pro všechny členy výpravy, včetně babičky, která sedmdesátku oslavila už před několika lety a která s námi konečně zase po dlouhé době vyrazila, a i naše Anežka v kočárku se vezla celou cestu spokojeně.

Kocháme se pohledy na místní dvou až tří tisícové vrcholy, nahlížíme do nádherné modlitební kaple, která na nás dýchla letitou atmosférou a po zhruba hodince přicházíme na krásné místo s vodopádem.

Až k němu se dá zajet kočárkem, lépe tedy s terénním, protože úsek posledních asi 150m vede lesní cestou a je oddělen ohradou s vrátky. Odtékající potok, který díky stavitelům hráziček tvoří pod vodopádem krásná ledová minijezírka zabaví všechny děti naprosto dokonale. Pouští lodičky, hází kameny, zdokonalují hráze a ta malá průzračná jezírka zase potěšila nadšence z řad hambatých otužilců a zapadající slunce nad vrcholy zase oko romantického fotografa, takže jsme si celodenní sezení na zadku v autě nakonec vykompenzovali všichni, dle svých preferencí.

Pro cestu zpět máme dvě možnosti, buď pokračovat po červené značce a jít po druhé straně potoka zpět do vsi, nebo jít jednoduše po silnici. Kvůli rychle nastupujícímu šeru a nízké frekventovanosti hlavní silnice se rozhodujeme jít zpátky právě po ní. Těsně před obcí nás vítá dominanta kostela, jeho štíhlá, vysoká kamenitá věž a Tomík trefně utrousí: ,, To by mě zajímalo, jak se na ní udrží pokrývači, když je třeba opravit."

Se zastávkou na pivečko v Hotelu Dorfwirt, kde mě tedy velmi potěšili točeným weisenbierem, přicházíme do ubytování už za tmy, ještě chvíli pozorujeme krmící se krávy ustájené ve velké hale přímo pod apartmány a jejich cinkající zvonce a pak už jen rychle podávám polévku, co jsme si přivezli a odpadáme do postelí jako zralé švestky.

Ráno děti s babičkou využívají dětského hřištěte a krásné malé herny v domě a my můžeme nerušeně zabalit, dát si kávu, naskládat auto, rozloučit se s krávami, které si právě zase dopřávají dobré chutnání a vyrazit do naši dnešní cílové destinace, vzdálené něco málo přes pět set kilometrů.

Na krásné malé toskánské městečko s názvem Fivizzano, v provincii Massa Carrara, na úpatí Národního parku Appennino Tosco-Emiliano, nás přivedla sháňka hezkého ubytování, nejlépe v italských horách, v rozumném dojezdu Národního parku Cinque Terre a zároveň touha být dál od přímořského mumraje lidí v tomto rušném letním období. Zážitky a postřehy z tohoto koutu Itálie vám ale napíšu zase příště.